METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ta zpevacka je fakt spatna. Celkvoe album s hezkyma melodiema, ale nic moc navic.
Celkom fajn album. Je také zasnené a nostalgické. Mám však pocit, že kapela nevie či hrať skôr gothic metal alebo pop. Tá speváčka má taký zvláštny hlas a spieva dosť nezaujate. Väčšina skladieb je dobrá, najlepšia je jednoznačne My Mind´s Eye. Celkom som na nich zvedavý na festivale Masters Of Rock. Občas je tu znateľne počuť vplyv Therion.
Tak ze 3 alb Sirenie mně právě tohle chytlo nejvíc - možná proto, že jsem jej slyšel jako první. Je daleko lépe uchopitelnější, i když někdo by mohl (oprávněně) namítanout, že komerčnější, což však podle mě není v tomto případě na škodu. Monika Pedersen mi ze (zatím) tří zpěvaček příjde nejlepší. Favorité na albu: My Mind´s Eye, One By One, Absent Witout Leave.
-bez slovního hodnocení-
zo zaciatku som bol velmi sklamany,chybal mi hlavne growling.ale postupom casu sa mi to zacalo lubit,aj ked na stare albumi to rozhodne nema.
Napoprvé jsem to nedoposlouchal. Ale pak jsem si to dal znovu... a znovu... a ještě xkrát a i když je to hodně líbivé a načichlé popem, líbí se mi.
-bez slovního hodnocení-
Ani jednou jsem to nedoposlouchal, a vim ze se o to ani nemusim pokouset znova.. Veland mel radsi zustat u kompletniho sebevykradani, za to by mozna takovou 4ku urval.
Moc pěkné album. Po prvních posleších jsem si říkal, že je to další průměrná deska s jedním či dvěma hity, obklopenými vatou, ale ono nejenže se ty hity ani na potřicáté neoposlouchají, ale i z té „vaty“ se vyklubaly nadprůměrné písničky. Chce to prostě víc poslechů, ačkoli se to nezdá. Navíc zpěvačka je velmi dobrá.
pasuju Mortena na jednoho z nejnudnějších skladatelů metalové historie. další zbytečné album a další zbytečná Manatarova recenze...
Celkem chytlavé album .)
Mortenovo působení v Tristanii a jeho tehdejší tvorba byla ve své době hodně důležitá, ale po jeho odchodu je Tristania ještě lepší. Pestřejší a stále jdoucí dopředu. U Mortena je to horší a jeho tvorba po Tristanii není špatná, ale žádnou zvláštní progresi v jeho tvorbě není možné najít. Pořád se to dobře poslouchá, ale to je u někoho kdysi tak vlivného hodně málo. Ať se to někomu líbí nebo ne, srovnávání s Tristanií tu bude vždy a Sirenia odjakživa prohrává, bohužel tato deska na tom nic nezměnila.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.